Osobnosti astronomie Táborska
Táborský Jan z Klokotské Hory
český humanista, iluminátor, písař kancionálů, skladatel, astronom, správce staroměstského orloje, učenec a spisovatel.
Roku 1528 přišel do Prahy studovat matematiku, na univerzitě navštěvoval také přednášky Pavla Příbrama o astronomii. Nejdříve sloužil jako městský písař na radnici, pak si zařídil vlastní písařskou a iluminátorskou dílnu, která se specializovala na psaní partitur církevní hudby a na iluminované kancionály. Náboženským vyznáním byl utrakvista, ale zároveň horlivý stoupenec krále Ferdinanda I. Habsburského.
V roce 1551 byl Táborský městskou radou pověřen správcem Staroměstského orloje po Janu Zvůnkovi. První rok orloj pouze studoval, pak jej za pomoci pražského hodináře Daniela Skřivana opravil a vylepšil: 24hodinový číselník na ciferníku doplnil o dvanáctihodinový německý, do středu velké sféry umístil kovovou desku s dvanácti měsíci, do kalendářní desky doplnil mezi české patrony svatého Prokopa a Jana Husa, ctěného tehdy také jako světce. Dále doplnil orloj o tabulku se sedmi astrologickými vládci dnů v týdnu. Zavedl také samočinné otáčení desek a nakonec dal celý orloj pozlatit.
Svou neopatrností však v roce 1556 způsobil požár orloje a na čas byl své funkce zbaven. Po smrti svého nástupce (1560) Tobiáše opět radní povolali Táborského do služby. Ke konci svého života Táborský funkce a stav orloje důkladně popsal pro staroměstskou radu v díle "Vypsání orloje pražského" (1570). Tyto činnosti mu již dříve vynesly značné jmění, erb, šlechtický titul a král Ferdinand I. Habsburský jej povýšil do vladyckého stavu.
František Pešta
Jako nadaný student čtvrtého ročníku píseckého gymnázia měl již přístup do profesorské knihovny a během dalšího studia od šestého ročníku vodil místo profesora fyziky své spolužáky na pozorování noční oblohy. František Pešta odešel v roce 1927 pracovat na Podkarpatskou Rus, jako účetní v účtárně zemského úřadu v Užhorodě, kde v březnu 1928 založil ještě s několika nadšenci Podkarpatskou astronomickou společnost. Pobyt na druhém konci země přerušila až invaze maďarských vojsk na Slovensko a Ukrajinu v roce 1939.
Novým působištěm Pešty se stal Tábor, o němž věděl, že se zde nachází první hvězdárna v jižních Čechách. Její zakladatel profesor Štěpánek pozval Peštu ke spolupráci a po jeho odchodu do penze se Pešta stal vedoucím hvězdárny až do roku 1959.
V lednu 1961 František Pešta přišel do astronomického kroužku v Sezimově Ústí. Byl znechucený situací na táborské hvězdárně, kterou opustil a tak přišel s nápadem výstavby nové hvězdárny, která by se soustředila především na popularizaci astronomie. Během několika let se z myšlenky stala realita, když v roce 1965 byla hvězdárna otevřena.
V Sezimově Ústí nejprve v rámci kroužku, a posléze na hvězdárně neúnavně pořádal Pešta pravidelné přednášky, školení členů, večerní pozorování, ale i mnohé autobusové zájezdy na významné české observatoře.
Druhého návratu Halleyovy komety se František Pešta již nedočkal. V sobotu 13. listopadu 1982 dotlouklo srdíčko tohoto velkého astronoma naposledy.
Josef Štěpánek
doktor filozofie, profesor táborského reálného gymnázia, vynikající matematik a fyzik.
Byl spoluzakladatel táborské hvězdárny, pro kterou zpočátku zapůjčil k pozorování vlastní dalekohled a dále se zasloužil o pořízení prvního stálého dalekohledu pro hvězdárnu od firmy Carl Zeiss.
Bohuslav Pekař
profesor táborského reálného gymnázia.
Stal se předsedou tehdy ještě Astronomického kroužku v Táboře a později i spoluzakladatelem táborské hvězdárny. Inicioval přijetí astronomického kroužku do Československé astronomické společnosti a v té souvislosti byl zvolen předsedou její táborské pobočky.
Jan Šváb
profesor táborského reálného gymnázia, člen České astronomické společnosti, vynikající matematik a fyzik.
Na hvězdárně v Táboře působil v 60. letech 20. století. Dlouhé roky vedl pobočku České astronomické společnosti v Táboře.
Jiří Antropius
pedagog, vynikající matematik a fyzik s velkou láskou k astronomii.
Zajímal se především o astronomii a kosmonautiku. Jedním z jeho přátel byl prof. RNDr. Zdeněk Kopal, od kterého získal unikátní záběry Apolla 11 na malých diapozitivech, a to přímo z místa startu z Kennedyho vesmírného střediska na Floridě.
Georgij Karský
zeměměřič a průkopník v kosmonautice.
Po ukončení ČVUT v Praze pracoval v Geodetickém a topografickém ústavu v Praze v provozu geodetických základů v oddílu astronomie. Po roce 1967 se velmi aktivně podílel na práci sekce kosmické fyziky mezinárodního vědeckého programu INTERKOSMOS. Spolupracoval s Geofyzikálním ústavem na programu MAGION 2 a patřil k propagátorům využití systému GPS-NAVSTAR v Československu.
Pavel Chaloupka
astronom, fyzik kosmického záření.
V roce 1945 vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze obor fyzika se zaměřením na astronomii. Ve skupině kosmického záření Fyzikálního ústavu vybudoval na observatořích v Praze na Karlově a ve Vysokých Tatrách na Lomnickém štítě elektronické zařízení určené pro měření kosmického záření.
Vladislav Šimák
astronom, fyzik kosmického záření a elementárních částic.
V roce 1958 absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Pracoval na katedře fyziky na nově založené Fakultě technické a jaderné fyziky Českého vysokého učení technického. Měl velký podíl na přijetí Československa za řádného člena CERN v roce 1992.
Antonín Novotný
český filmový herec třicátých let 20. století, po roce 1945 odborník a výzkumný pracovník v oboru smalty – silikáty v ochraně povrchu materiálu.
Stál u vzniku výzkumné smaltařské laboratoře v Komárově u Hořovic. Jako expert přes technologii smaltů absolvoval studijní pobyt v továrně v Coburgu v Německu. Později spolupracoval s NASA na smaltových izolačních destičkách pro kosmický program raketoplánů.
Eugene Andrew Cernan
Eugene Cernan patřil mezi astronauty slovenského a českého původu. V roce 1903 se jeho dědeček Štefan Čerňan se svou manželkou Annou se odstěhovali z Vysoké nad Kysucou do USA. Usadili se v Chicagu a o rok později se jim narodil syn Andrew. Když vyrostl, vzal si za manželku děvče českého původu Rozálii Cihlářovou a spolu s ní měl syna Eugena. Rodiče jeho matky, František a Rozálie Cihlářovi, pocházeli z Borovan (okr. Písek) a z Nuzic nedaleko Týna nad Vltavou.
První let z mysu Canaveral absolvoval jako druhý pilot roku 1966 na palubě Gemini 9. Spolu s ním letěl velitel mise Thomas Stafford. Na oběžné dráze se přiblížili k cílovému tělesu Agena 9, plánované spojení se však nepodařilo uskutečnit. Cernan zde vystoupil připoután lanem na povrch stanice (výstup EVA). Po třech dnech letu přistáli na hladině Atlantského oceánu.
Podruhé letěl na kosmické lodi Apollo 10 v květnu 1969. Na lodi s ním byl opět Stafford a jako třetí člen posádky John Joung. Byla to poslední prověrka před přistáním lidí na Měsíci. Kolem Měsíce uskutečnili 31 obletů, vyzkoušeli měsíční modul až na několik km nad povrch a po 8 dnech letu se vrátili na Zemi.
Třetí let proběhl na palubě Apolla 17. Startovali opět na mysu Canaveral, jako šestá expedice s cílem přistání na Měsíci. Součástí osádky byli spolu s ním Ronald Evans a Harrison Schmitt. Zatímco Evans zůstal na oběžné dráze Měsíce, Cernan se Schmittem na Měsíci přistáli a vystoupili na jeho povrch. Cernan se stal 11. a Schmitt 12. člověkem na Měsíci.
Cernan byl zatím posledním člověkem na povrchu Měsíce. V pořádku se všichni vrátili na Zemi, přistání proběhlo na hladině Tichého oceánu po 12 dnech strávených ve vesmíru.